Balení

Vážně nesnáším, nesnáším, NESNÁŠÍM balení! Nikdy jsem si neuměla zabalit, ať už se jednalo o to, jestli jedu někam jen na víkend, nebo na čtrnáct dní. Pokaždé jsem tahala xxx zbytečných věcí a to důležité jsem stejně pokaždé zapomněla doma. Navíc si vždycky balím věci až na poslední chvíli, takže se nervuju i z toho. Dneska jsem ale usoudila, že bych měla začít balit už doopravdy a ne jenom v hlavě, haha. Vyházela jsem tedy věci ze skříně, tím pádem to na podlaze pokoje vypadá jako po výbuchu bomby. Mám tedy splněnou první podstatnou část tohoto všeho, ovšem nacpat všechno do kufru je věc jiná.


Ze zkušenosti, kterou jsem získala i díky Anglii, bych mohla možná říct, že tolik věcí nepotřebuju. Dost dobře si ale pamatuju, jak jsem zmatkovala, že se absolutně nemohu vejít do 21 kilogramů věcí, což bylo maximální povolené množství mnou zvolenou leteckou společností. Nakonec jsem všechny věci tak nějak protřídila. Již cestou na letiště jsem měla pocit, že nemám spoustu důležitých věcí. No... Opak byl pravdou. Polovinu věcí, které jsem si napakovala jsem ve skutečnosti ani nevyužila, protože jsem si nakoupila věci nové. Z toho vznikl trochu kapacitní problém, když jsem se po třech měsících měla zabalit do dvou kufrů. Dohromady jsem měla něco kolem 55 kilo věcí. Můžu k tomu jen říct, že táhnout to na autobus byla opravdu chuťovka. :D Vážně jsem měla několikrát pocit, že si na kufry dřepnu a začnu hystericky brečet, protože jsem se bála, že mi autobus ujede a co já tam. Nicméně, jsem silná žena, tím pádem jsem to zvládla a k autobusu jsem se nějak doplahočila. Teď je to z hlediska balení veselejší, když jedu autobusem - můžu si toho vzít kolik chci, nikdo mi nebude kufr házet na váhu, takže se nemusím stresovat zbytečně. Otázkou ale pořád zůstává, CO doopravdy potřebuju. Jedu v září, tím pádem už nevyužiju tolik letních šatiček, jako spíš teplejší věci. Ty ale zabírají spoustu místa, o kterém si nejsem jistá, že ho chci obětovat svetrům a teplým věcem. Zase na druhou stranu, nechci tam přijet a hned začít utrácet za věci, které mám doma a můžu je úplně v klidu ještě využít. Včera jsem také doplnila kosmetické zásoby, ještě akorát musím jít pro šampon. Zas mi zaplakala peněženka, když jsem u pokladny nechávala kolem 600,- korun. Ono bych si to mohla všechno koupit v Německu, cena v eurech je také příjemnější, ale přeci jenom potřebuju ty věci od prvního dne a bůhví, kdy se tam dostanu do nějakého obchodu. Takhle nebudu mít první měsíc alespoň starosti, jestli mám všeho dostatek a pokud ne, jestli se dostanu někam, abych si to dokoupila. Podle toho, co mi rodina říkala na skypu, tak je tam jenom řeznictví, které je 5 minut autem, jestli jsem vše dobře pochopila. Pro mě jako vegetariánku jistě potřebný krám, ale budiž. Spíš mě zaráží, že tam není ani obyčejný konzum. Přeci jenom... Jak se mají starší lidé dostat do většího města, aby si nakoupili? Možná jsem to jen špatně pochopila, těžko říct. Konec konců, přesvědčím se o tom brzo a sama to zhodnotím. ;)

Když jsem se podívala na sebou nachystané komínky, tak jsem musela začít uvažovat o tom, co vyřadím a co bych měla případně přidat. Jsem člověk, kterej miluje nošení šatiček, ale ty už určitě tolik nevyužiju, takže ty musely jít pryč. Stejně tak jsem tam ale měla jen dva svetry, takže jsem tam přidala alespoň ještě jeden + mikču. Celkově bych řekla, že pro život Au Pair je nejdůležitějších pár věcí:

• Tepláky - když jste s děckama, nikdo vážně neřeší, co máte na sobě.
• Svetr/mikina - každý je zvyklý mít doma jiné teplo.
• Botasky - také mám radši boty na podpatku, ale běhat v takových botách za dětma vážně není ideální.
• Fotky, plyšáci, vzpomínky na domov a přátele.
• Pěkné oblečení do města/ven s přáteli. Nikdo po vás nemůže chtít, abyste byli zavření doma 24/7. I kdybyste nešli ven s novými přáteli, jistě se někam zajdete podívat sami.

Samozřejmě, nepočítám elektroniku, ta je snad jasná. :) Možná bych si mohla zabalit podle tohoto krátkého seznamu a mohla bych jet jen s batůžkem, haha. Tím pádem bych si mohla zabalit i jenom pár minut před odjezdem a nic víc neřešit. 

Joo, jsem v kontaktu s nějakou holkou z Finska, která dělá teď od srpna v Německu taky Au Pairku! Bydlí ode mě 55 kilometrů, což není daleko, když se vezme v potaz, že v Německu není tak běžné mít Au Pair, jako třeba v Anglii. Doufám tedy, že si budeme rozumět i ve skutečnosti a ne jenom na facebooku. Psala mi, že měla 40 kg věcí, blázen! A taky, že let měl dvouhodinové zpoždění. Ale jinak si to prý užila, že na palubě dostali dobré jídlo. :D Obě se tedy těšíme, až se sejdeme. Snad to tedy bude hned mezi prvními týdny. :) 

Včera jsem konečně sehnala dárek i pro rodiče. Doufám, že je to alespoň trochu potěší, protože to není úplně tak něco obyčejného, jako kdybych vešla do supermarketu a koupila první bonboniéru. ;)