Přijetí do programu! :)

Tradá, je to tady! V úterý večer mi přišel finální e-mail, že jsem byla přijatá do programu. Jak jsem to četla, měla jsem opravdu hroznou radost, poskakovala jsem, radovala se. Kdo to zažil, tak to zná a pochopí. Ten pocit opravdu nejde pocit, navíc, já všechno hrozně prožívám, takže... :D :D Myslím si ale, že jsem na takovou radost měla opravdu právo, protože co jsem poslední týden ohledně toho zažívala, byl opravdu mazec. Jakmile mi přihlášku začala kontrolovat i APIA, tak mi kamarádka řekla, že to trvá tak tři dny a budu viditelná pro rodiny. To bych ovšem nebyla já, kdyby nevznikl nějaký problém, že.


Stalo se tedy to, že za ony 3 dny, mi psala paní z APIA, že vzhledem k mému onemocnění štítné žlázy a migrénám, bude potřebovat doplňující informace a tak dále. V tu chvíli se mi udělalo vážně zle, protože jsem se bála, že nikam neodletím. Psala jsem tedy několikrát do profilu, jak to vlastně mám a že to není nic vážného, že mě to na životě neohrožuje a nenarušuje to ani můj běžný den. O štítné žláze v podstatě ani nevím, akorát si ráno vezmu prášek... A migrénu jsem neměla ani nepamatuju. Vypisovala jsem znovu formulář, nic platné, chtěla víc. Tak jsem to tam rozepsala víc a doufala, že jí o tak bude stačit, bylo to v pátek. Za celý den žádná odezva, začal víkend. No a já panikařila, že je všechno v háji, nikam nepoletím, byla jsem podrážděná. V sobotu odpoledne jsem paní z APIA psala e-mail, ve kterém jsem jí to vše ještě jednou vysvětlila, podrobně napsala. Googlila jsem si správné názvy, naučila se pár anglických slovíček, které tam určitě ani nepoužiju :D a stále jsem doufala.

V sobotu k večeru mě napadlo, že bych se mohla podívat na zkušenosti ostatních, kteří uvedli věci jako já a přesto odletěli. No... Jakmile jsem dotaz zadala ve skupině do lupy, zmocnily se mě opět mdloby, protože holkám byla zamítnutá přihláška i jen kvůli tomu, že se jim jednou udělal opar (jako kdyby musely olíbávat děti...), případně pokud udělaly v dětství nějakou blbost, kterou si malé dítě neuvědomuje. Byla to ale jiná agentura jak moje, snažila jsem se myslet pozitivně, v čemž mi pomáhala i Mína (za což ti děkuji!). Položila jsem v jedné skupině svůj vlastní dotaz a ejhle, ozvala se mi tam holka, která také udala migrény - profil jí schválily. Kdo mě ale zná, tak dost dobře ví, že mě stejně nic neuklidní, dokud to nemám potvrzené. Téměř jsem v neděli nemohla usnout, jak jsem se bála toho, co mi v pondělí odepíšou. Možná to bude znít divně, někdo si může říct, že je to blbost, na které vlastně nezáleží, každý to má ale jinak. :)

V pondělí jsem opět kontrolovala e-mail jak zběsilá a ejhle, hned dopoledne email z agentury! :) Paní mi poděkovala, že jsem jí to znovu v e-mailu vysvětlila, poslala mi ještě nějaké formuláře k vyplnění, a ať jí to pak pošlu. Byly tam otázky, na které jsem odpovídala už několikrát, ale dobře, znovu jsem to vyplnila, podepsala, oskenovala a poslala jí to. Doufala jsem, že to bude stačit, začínala jsem z toho všeho být unavená, ale co by pro to člověk neudělal. Navíc, když už jsem byla tak daleko, přeci to nevzdám jen kvůli pitomému papírování. Do hodiny mi paní odpověděla, že by potřebovala ještě na ty otázky odpovědět od mé paní doktorky... A to jsem šla už vážně do kolen. Naštěstí to ale bylo už jen ohledně štítné žlázy, takže žádný problém. V úterý odpoledne jsem to odeslala a za půl hodiny mi přišly tři e-maily! :) Jeden od paní z APIA, která se mnou komunikovala, druhý z jejich centrálního e-mailu a třetí od Dity z Prahy, všechny mi gratulovaly k přijetí do programu a tak dále. Plus Dita mi psala že mi agentura doporučuje sjednat si jiné pojištění jak jejich (o tom jsem uvažovala tak jako tak) a hlavně ať si s sebou vezmu dostatek léků na štítnou žlázu.

Jsem tedy ve fázi matching a už jen čekám, až se mi ozve první rodina! :) Ještě jsem tedy dnes řešila s agenturou datum prvního možného odletu, protože jsem to tam měla nastavené špatně. Měla jsem tam dva datumy a nevěděla jsem, který rodina vidí, tak abych nežila v domnění, že tam mám ten a ten datum a neměla jsem tam ten druhý. Nyní bych tam ale měla mít už snad všechno v pořádku. Jsem také tzv. "infant qualified", což znamená, že se mohu starat i o děti pod dva roky, že mám s nima dostatek zkušeností. Za to jsem ráda, ráda bych měla jedno dítě menší. Ale uvidíme, nechám se překvapit, kam mě vítr zavane. Nicméně, moc se těším, až se mi ozve první rodina a určitě se o to podělím! :)

Má stránka na facebooku :)