Rodiny se ozývají!

Tak a je to tady, rodiny se ozývají! Jsem dva týdny v matching a včera se mi ozvala 4. rodina. První týden tedy hrozná bída, jen jedna rodina. Pořád jsem si projížděla svůj profil, co tam mám asi tak špatně a měla bych to upravit, aby se to rodinám líbilo víc. Dokonce jsem natočila i nové video, se kterým jsem ale o 100% spokojenější, takže plus. V pondělí jsem mluvila s Ditou z Coolagent, řekla jí o videu a ona mi řekla, ať jí ho pošlu, že ho pošle APIA a oni mi ho tam dají. A jak řekla, tak se taky stalo. V pondělí odpoledne jsem měla nové video nahrané v profilu! :) Možná právě díky tomu, že jsem natočila nové video, se to konečně pořádně rozjelo! V pondělí první rodina tohoto týdne a ve čtvrtek hned 2. Opět prožívám nový druh nervů, hlavně, když otevírám e-mail od agentury, že se o mě zajímá rodina. Vždy čekám z jaké lokality rodina je, to je opravdu adrenalin. Poté hned otevírám profil rodiny a zkoumání pokračuje dál. Zatím se mi tedy ozvaly rodiny z rozdílných lokalit, ani jedna nebyla stejná. Ale to napíšu konkrétně dále v článku. Nicméně si ale začínám uvědomovat, že jeden ze snů se mi pomalu začíná plnit. Abych ale byla upřímná, je zvláštní vědět, že v nejbližších měsících budu sedět v letadle směr Amerika. Nevím, jak bych popsala pocity, které se ve mně mísí. Samozřejmě, jsem z toho natěšená, i když nevím, kde nakonec skončím. Těším se na to, jak poznám něco nového, budu mít nové zážitky a tak dále. Na druhou stranu si říkám, že mě čeká opět loučení, které se stává těžším a těžším, pravděpodobně i strach z neznámého - co když si s mou budoucí rodinou nesedneme? A spousta dalších věcí... Pořád to ale nevnímám jako důvody, které by mě měly zastavit. Navíc, kdybych to nezkusila, tak bych si za pár let vyčítala, jak jsem byla blbá. A konec konců, je to můj sen. A sny si máme co? Plnit! :)


Teď už ale napíšu pár slov k rodinám, které se mi ozvaly.


1. rodina - Colorado

Tato rodina se mi ozvala hned v pátek první týden. Zrovna jsem držela mobil v ruce, když mi blikly 2 příchozí e-maily. Hrdlo se mi sáhlo nervozitou a já se bála e-maily rozkliknout - bylo mi totiž jasné, že když jsou dva, bude to 100% agentura. Po chvilce jsem tedy sebrala odvahu, e-mail otevřela a potvrdilo se mi to. První rodina má o mě zájem! :) Ruce se mi rozklepaly, e-mail od rodiny jsem letmo přelítla očima a hned se přihlašovala na Au Pair room, abych si potvrdila, že si mě rodina ještě nevyřadila. Měla jsem je tam, otevřela jsem si je a přišel ŠOK. Na profilu měly jen fotografie (sice 10, ale..), ovšem neměli tam esej, ve které by napsali něco o sobě. To mě trošku nakrklo, protože když si vezmu, kolik toho musíme vyplňovat a nahrávat my, kteří se chceme jet starat o děti, a oni nemají ani tohle... A ne, omluvou pro mě není to, že jsou prostě busy a platí agentuře spoustu peněz vůbec za to, že jim Au Pair dají. Je to podle mě slušnost, alespoň něco o sobě tam napsat. Nicméně vrátila jsem se zpátky do e-mailu, abych si ten od nich pročetla pořádně, když už nic v profilu neměli.
Na fotkách vypadali opravdu mile. Měli (myslím) 2 holčičky, jedna 20 měsíců, druhá 3 měsíce. Nevím tedy věky dětí už přesně, vykouřily se mi z hlavy, přeci jenom, je to týden. Každopádně děti byly od sebe sotva pár měsíců, což by ale problém nebyl, v Anglii jsem měla podobně staré děti. Problém nastal u věty, že žijou v malém městě, spíše vesnici, kde je to spíš turistické a dobré pro pěší turistiku. Myslím, že s vesnicí mám dost zkušeností, možná to bude znít hloupě, ale i kdyby to byla já nevím jaká rodina, vesnice už NIKDY víc. Jsem prostě městskej člověk, kterej je zhejčkanej a no... Nestydím se za to. Myslím si, že není špatné mít určité preference, nevím snad o nikom, kdo by je neměl. Navíc jsem si v posledním roce už pár věcí zažila, takže opravdu vím, co chci. Je tedy pár věcí, o kterých by se dalo diskutovat... To ale není život na vesnici, tomu říkám rovnou ne.

A ne, opravdu to není tím, že je to Colorado, jak si pár lidí myslelo. Já nemám žádnej požadavek na lokalitu jako takovou, přeci jenom... Podívat se tam o dovolené člověk může vždy. Takže ne, opravdu nemám vysněnou Californii, abych byla v teple. Neříkám, že to nezní lákavě, ale dobrá rodina je pro mě o 100% přednější. :)

Rodině jsem tedy slušně napsala, že ne, že bych ráda do něčeho většího. Skoro hned mi odepsali, že to chápou a jsou rádi, že k nim jsem upřímná a popřáli mi štěstí v hledání té pravé rodiny. Tímto jsem to měla vyřešené a čekala jsem dál.

Čekala jsem týden, než se mi objevila na profilu další rodina. Bylo to opravdu úmorné čekání, během kterého jsem přemýšlela, co asi tak mám v profilu špatně a už jsem se začínala smiřovat s tím, že jsem svou šanci propásla. :D Nálada u mě byla jako na houpačce, ale to přisuzuju i počasí. Přeci jenom, když se do pořád střídá, nikomu z toho není hej. Nakonec jsem se dočkala v pondělí tento týden! :)


2. rodina - Boston, Minnesota

S touhle rodinou to bylo už ze začátku trošku složitější. Měla jsem je přes Němku, která u nich má končit koncem dubna/začátkem května. Nemohli mě najít v systému, podle čísla, podle ničeho. Řešili jsme to teda všichni s agenturou, aby to udělali oni a my se mohli zkontaktovat. Lokalita dobrá (nebyl to tedy přímo Boston, bylo to 15 mil od, ale to je kousek!), věky dětí... No, zase dvě mimča, ale ani to by nevadilo. HD má tedy ještě 2 holčičky z předchozího manželství, ale ty tam jsou jen na víkend a o prázdninách, kdy má on volno. Všechno mi znělo dobře (víc jsem tedy nevěděla, protože rodina neměla v profilu esej, jen pár fotek, ani mi o sobě nic neposlali v e-mailu), HM mi hned psala e-mail, že se jim líbí můj profil a jestli bychom se spolu mohly domluvit na skype. Opravdu jsem neměla důvod říct ne. I kdyby nic, připravila bych se na další rozhovory, což je určitě plus. Domluva padla na úterý, kdy u nás bylo 8 večer a u nich 2 odpoledne. Čas v pohodě, žádné brzké vstávání, opravdu nebyl s ničím problém. Ještě k večeru mi poslala, jak se jmenuje na skypu, abych jí když tak zkusila najít a přidat si jí, že by mi pak akorát zavolala. Zkusila jsem do vyhledávače zadat tedy nick, který mi poslala... A zkuste hádat. Samozřejmě, že těch jmen tam vyjelo xxx a všechny byly ze Spojených států! No já myslela, že mě trefí šlak. Už mi pomalu začala přepadat panika, když jsem se v tu chvíli zamyslela a napadlo mě tam zadat její jméno. A hle, povedlo se! :) Tedy doufala jsem, že je to ona... Poslala jsem jí zprávu, ve který jsem jí napsala jméno a číslo profilu, které mám na stránkách agentury, bylo to chvilku před šestou. A nervy se mě pomalu zmocňovaly...

Přesně v osm mi zavolala! Srdce se mi rozbušilo, protože opravdu tyhle chvíle nemám ráda. Možná ještě tak volání před telefon, kdy vás druhý člověk nevidí, možná skype s rodinou a kamarády, když je vlastně fuk, jak vypadáte, ale tohle je hrůza! No nic, nezbylo mi nic jiného přijmout to a nastal takovej ten divnej okamžik. S HM jsme se pozdravily (byla tam sama) a ticho. Chvilku jsem přemýšlela, co bych měla asi tak plácnout, aby to nevypadalo blbě. Zeptala jsem se jí teda, jestli mě dobře slyší, ona mi řekla, že jo a jestli slyším já jí... :D V tu chvíli jsem měla pocit, že jsem zapomněla celou angličtinu, bála jsem se, že ona hovor hned ukončí, řekne agentuře, že je na tom můj jazyk opravdu zle a já se budu moct jít klouzat. Nic takového se ale nestalo, naštěstí. Povídaly jsme si asi 20 minut. O tom, co starší chlapeček rád dělá, co oni dělají jako rodina, co dělám já, o mně, o mojí rodině... A tak dále. Normálně by takový rozhovor dal asi na dýl, ale jak jsem napsala. Bylo to divné od začátku a já se tedy modlila, abychom to už ukončily. Fakt jsme si spolu svým způsobem neměly co říct a nešly na mě žádné pocity o tom, že by ta rodina byla "ta pravá". Nakonec jsme se po 20 minutách rozloučily, ona mi řekla, že kdybych měla ještě nějaké otázky, tak ať jí klidně napíšu e-mail. A že bude ráda, když si ještě jednou zavoláme, až u toho bude i její manžel.

Po ukončení hovoru jsem seděla a přemýšlela. Rozhodně jsem z toho neměla dobrý pocit, ale ani vyloženě špatný. Můj pocit ohledně téhle rodiny byl nijaký. Došlo i k tomu jestli bych řídila a mohla používat auto i ve volném čase. No, řídila bych, ve volném čase bych autem mohla maximálně do blízkého ochoďáku a fitka, takže nikam. Jasně, snad žádná rodina nepůjčí auto na dlouhé výlety, to je pochopitelné. Ale po přečtení spousty názorů jsem pochopila, že v Americe je člověk bez auta jako bez nohy. Pokud tedy nebydlí na Manhattanu, to je pak jiná. Až bych si tam našla přátele, musela bych všechny otravovat, aby přijeli oni za mnou/pro mě a tak dále. A koho by to asi tak bavilo věčně, že... :) Rozhodnutí tedy bylo jasné (a nešlo jen o to auto), ale vzala jsem si na přemýšlení ještě noc. Svůj názor jsem ale nezměnila, tím pádem jsem rodině napsala, že mě to mrzí, ale myslím si, že bychom nebyli dobrej match. HM si mě odebrala z profilu a čekání mohlo začít dál.

Po téhle rodině jsem se zařekla, že s hledáním "na vlastní pěst" končím a počkám, až se prostě někdo ozve... I kdyby to mělo trvat dýl. Přeci jenom, ta pravá rodina snad musí jednou přijít, no ne? :) Tentokrát netrvalo čekání dlouho a rodina se ozvala ve čtvrtek (včera).


3. rodina - Bellevue, Washington

Ano, ano, ano! Lokalita naprosto skvělá, kousek od Seattlu, moc se mi líbily fotky a informace na internetu, prostě bomba. Konečně taky rodina, která má v profilu kromě fotek (mají tedy jednu) i esej pro Au Pair! HM vietnamka, ale myslím si, že už je šmrncnutá s něčím jiným (na tom ale nezáleží), vlastní denní lázně, HD chirurg. Mají jednu holčičku, které jsou 3 roky a miminko na cestě (HM má rodit v březnu). V okamžiku příjezdu Au Pair budou mimču 3 měsíce. Starší holčička ale chodí do Montessori školky, teď denně, ale až budou mít Au Pair, tak 2-3x týdně. Z toho jsem pochopila, že ještě nikoho neměli a byla bych jejich první. Svým způsobem je to dobře, protože je ještě nikdo "nezkazil", na druhou stranu je kolikrát lepší, když rodina už ví co a jak a neučí se vše na vás. Ono má všechno svoje klady a zápory. :)

Otevřela jsem e-mail od rodiny, ve kterém jsem čekala typické, že je zaujal můj profil a blablabla. To tam ale nebylo... HM mi položila 2 otázky. První byla, jestli by mi nevadilo starat se o kojence, že v březnu bude rodit. Druhá se týkala toho, jestli je nějaká povinnost, kterou bych nechtěla dělat. Na první otázku jsem odpověděla hned, že by mi nevadilo starat se o kojence, že mám s miminky zkušenost... A o druhé otázce jsem musela chvilku přemýšlet. Samozřejmě, člověk chce odpovědět "správně", ale ono zase odsud podsud. Nikdo by ze sebe neměl nechat dělat otroka... Já neříkám občas nevyhovět rodině v něčem, co není ani tak práce Au Pair, ale nemělo by to být pravidelně, aby si na to zvykli a nezačali vás využívat... A že takových případů je opravdu dost. Kolikrát zírám, co všechno si holky nechají líbit (a nejedná se jen o Ameriku), jen kvůli tomu, že se bojí ozvat. Tady opravu platí "líná huba, holé neštěstí". Navíc, ty rodiny ví, že je to přes čáru, ale proč by to řešily, když to Au Pairkám nevadí, že? :) Abych ale zase nezakecala tuhle otázku... Odpověděla jsem, že už mám 2 au pair zkušenosti a nevadí mi tedy nic z toho, co se týče dětí. To znamená samozřejmě péče o ně, jejich prádlo, pokoje, příprava jídla pro ně atd. Taky že mi nevadí uvařit OBČAS pro celou rodinu, ale že to nikdy nebylo často. Víc jsem k tomu nenapsala, někdy je míň víc.

Celý den jsem přemýšlela o tom, proč se mě třeba nezeptali na to, jestli mám zájem o skype s nima. Nakonec jsem došla k názoru, že tyhle otázky poslali všem, o které měli zájem, a třeba je na základě odpovědí vyřadí, aby toho neměli tolik. Pořád jsem kontrolovala Au Pair room, jestli si mě už náhodou neodebrali, že bych se jim nelíbila nebo co já vím. Měla jsem je tam pořád, ale e-mail žádný. Nakonec mi odpověděli dnes ráno, že děkují za odpovědi a jestli bych tedy s nima dala skype. Prý by se jim to hodilo v sobotu večer jejich času. Podívala jsem se znovu na posun a no... V sobotu večer u nich bude u nás brzo ráno v neděli. Odepsala jsem jim, jaký čas by se jim hodil nejvíc, že je u nás brzké ráno, protože je posun o 9 hodin. Uvidím s čím se vytasí, doufám, že co nejdýl. Asi by se mi úplně nechtělo vstávat ve tři ráno, abych si zavolala s Amerikou, ale když nebude zbytí... No, uvidíme co mi odpoví! Každopádně doufám, že odpoví dřív jak zítra ráno. :)


4. rodina - San Diego, California

Zatím jako poslední se mi ozvala rodina ze San Diega! Jsou to vegani, jedno dítě (chlapeček, je mu rok a půl), večery i víkendy volné... Dalo by se říct, že je to sen, no ne? Esej měli opravdu dlouhou, ve který napsali téměř o všem. O tom, co malej rád dělá, co dělají oni rádi, jaká by měla být Au Pair a tak dále. Rovnou také psali o autu, že je sdílené s HM. Ovšem HM pracuje z domu, ráda si dělá pauzy, aby se pomazlila s malým a dala si s ním společně oběd. Otázkou je, jak to vypadá v praxi. Byla bych nerada, kdybychom si padli vzájemně do oka a ona tam byla každou chvíli, případně kluk, aby za ní běhal s každým prdem. Tohle se těžko soudí odtud, dokud to člověk nezkusí tam. Na druhou stranu, v dopise bylo napsáno, že si malej rád hraje venku, chodí do parku, má hudební kroužek, gymnastiku, plavání. Také by HM byla ráda, kdyby ho brala Au Pair do muzea, do knihovny. Prostě aktivit je víc než dost, takže by nebyla nuda jen vevnitř. :)

Hned jsem jim napsala, že se mi také líbí a ráda bych s nima měla skype. Odepsali mi, že budou mít čas o víkendu oba dva dny, mezi 10am a 7pm jejich času. Tímhle dali dost časových možností a jelikož je to zase +9 hodin našeho času, tak by se mi to hodilo co nejdřív, ale samozřejmě, záleží i na nich. Čekám na odpověď a uvidíme, bez skypu nejde nic soudit, ani kdyby byl dopis sebelepší a na fotkách byli sebemilejší.

Nyní tedy čekám na 2 hovory, jsem o něco méně nervóznější, když už mám jeden za sebou. Říkám si, že kdyby to bylo sebehorší, tak ty lidi v životě neuvidím a nemusí mě to tedy vůbec trápit. Ale i tak, člověk se snaží zapůsobit co nejlepším dojmem, co si budeme nalhávat. V tomhle okamžiku nevím, která rodina z posledních dvou se mi líbí víc. Obě rodiny mají své klady i zápory, ale nikde vše nemůže být 100%, to by bylo také divné. Uvidíme co bude, třeba si ve finále nesednu ani s jednou a vše bude vyřešeno. Nicméně mi držte palce a já se ozvu až budu vědět co a jak! :)